Nová paní profesorka...............................
Druhý den měl společně s ostatními první hodinu Obrany proti černé magii. Byli zvědaví, jaká asi bude jejich nová profesorka.
Vešli do učebny, profesorka už na ně čekala. Vypadala velmi staře, Harry usoudil, že jí musí být alespoň šedesát. Profesorka byla velmi malé postavy, když chtěla mluvit s Ronem tak musela zvedat hlavu hodně vysoko. Na začátku roku přišla v jasně červeném hábitu, ale dnes zvolila purpurový. Působila dojmem potrhlé stařenky.
„Dobrý den třído!!“ pronesla znělým hlasem, který se k jejímu zevnějšku vůbec nehodil. „Nejprve Bych se vám chtěla představit, jmenuji se Agáta Jane Clarková, letos se mi dostalo potěšení učit vás Obranu proti černé magii. Tento ročník pro vás bude velmi náročný co se kleteb týče. Budete se učit poznávat ještě odpornější stvoření než jste dosud byli zvyklí. Mnohým z nich se budete muset postavit a nemyslete si, tito tvorové se s vámi párat nebudou, nemají cit mají jen potřebu zabíjet.“
Ve třídě se rozhostilo ticho. Všichni šokovaně hleděli na jejich novou profesorku, ještě nikdo jim takhle nedefinoval černou magii, každý o ní mluvil s jistou úctou, ale ona jí zřejmě naprosto pohrdala.
Profesorka se rozhodla nevšímat si jejich šoku a pokračovala dál: „Nemám v úmyslu vás mučit poučkami, ani nějakými definicemi. Pro mě budou důležité konkrétní znalost zaklínadel. Takže učebnice, které jste si v loňském roku pořídili budete potřebovat jen zřídka. Budete ji potřebovat vždy, když budeme probírat nějakého velkého netvora. Zjistila jsem si, že nikdo kromě jedné dívky tu nemá Péči o kouzelné tvory, jen bych vám chtěla říct, že by se vám letos velmi hodila, někteří netvorové se bojí jen jiného tvora. Například bazilišek se bojí kohoutů, protože jejich kokrhání je pro něj smrtící.“
Harry s Ronem a Hermionou se o sobě podívali a pousmáli se, s baziliškem už měli tu čest se potkat, ve druhém ročníku. A také věděli, že se bojí kohoutů, protože Hagridovi někdo vraždil kohouty.
Profesorce se zdálo, že to na úvod stačí a šla rázným krokem k učitelskému stolu a posadila se: „Na začátek si musím udělat obrázek o vašich znalostech, budu číst vaše jména a vy po jednom vystoupíte sem ke mně a předvedete mi několik kouzel.“
„Paní profesorko jakých kouzel???“ zeptala se jí Hermiona. Profesorka na ni pohlédla přes své obrovské brýle, chvíli vypadalo, že na Hermionu začne křičet, ale pak se na ni usmála a odpověděla jí: „Budou mi stačit tři kouzla, naprosto jednoduchá až primitivní, nejprve mi budete muset ukázat štítové kouzlo, já na vás budu posílat slabé kletby a vy se budete snažit mně odrazit. Poté mi budete muset ukázat Odzbrojovací kouzlo, to je velmi důležité v boji se silami zla, nakonec mi předvedete vašeho patrona. Sice vím, že se Patronus neučí, ale doufám, že ho většina ovládáte, protože se mozkomorové přidali na stranu Pána Zla a mohou na vás číhat na každém kroku, za každým rohem, za každou skálou, kdekoli vás jen napadne. Mějte oči na stopkách!!!“
Jakmile dořekla tuto větu Harryho napadlo, že mu velmi připomíná Pošuka Moodyho, ten je také vždy nabádal, ať jsou pozorní a nic nenechají náhodě.
„Tak prosím můžeme začít,“ prohlásila profesorka, očividně spokojená sama se sebou, jaký udělala na studenty dojem.
„Levandule Brownová!!!“ levandule se zvedla a šla k učitelskému stolu. Profesorka se také zvedla a postavila se přímo proti ní: „Nebojte se má drahá!! Nemáte čeho, tyto kouzla jsou jednoduchá a moje kletba vám nemůže ublížit!!“ chlácholila ji.
Postavili se proti sobě a pozvedli hůlky, najednou profesorka naprosto nečekaně vykřikla: „Experiarmus!!!“
Levandule, ale byla na útok připravená: „Protego!!!“ Paprsek červeného světla se odrazil od neviditelného štítu a vyrazil si to směrem k profesorce. Profesorka jen líně švihla hůlkou a paprsek zmizel. Poté měla Levandule za úkol vysílat na profesorku odzbrojovací zaklínadlo, na třetí pokus se jí povedlo vyrazit hůlku profesorce, nakonec ji čekal Patronus. Ať se Levandule snažila sebevíc z její hůlky vyšel jenom oblak stříbřitého kouře. Profesorka ji poslala sednout, vyvolávala další. Nikomu se nepodařilo vykouzlit Patrona, první dvě zaklínadla zvládl každý, ale všem z hůlky vyšel jenom stříbrná pára. Přišla řada na Hermionu, první dvě zvládla bez jakýchkoliv potíží. Teď ji čekalo zaklínadlo patrona, napoprvé se nestalo nic, Hermiona se o patrona pokusila podruhé z hůlky jí vystřelil jenom obláček stříbrné mlhy. Hermionin obličej se zbarvil, do barvy profesorčina hábitu, soustředěním. Na potřetí z Hermioniny hůlky vystřelil obrovský proud světla a pak z ní vylezlo nějaké zvíře. Hermionin patron měl podobu vydry. Vydra rozpustile poletovala po třídě. Hermionin obličej svítil jako sluníčko, profesorka jí pokynula, že si může sednout. Další pak byl Ron, měl trochu problémy se Štítovým kouzlem, ale nakonec se mu povedlo vykouzlit neviditelný štít a profesorčinu kletbu odrazit. Harry věděl, že Ronovi se ještě nikdy nepodařilo vykouzlit Patrona. Ronova tvář se zkřivila do grimasy, jak se snažil soustředit.
„Expecto Patronum!!!“ zašepotal sotva slyšitelně Ron. Nestalo se vůbec nic, ani pára nevyšla z jeho hůlky prostě nic. Někdo ve třídě se začal pochichtávat, profesorka ho rázně uklidnila a nechala Rona ať to ještě zkusí.
Ron znovu zvedl hůlku: „Expecto Patronum!!!“ Teď z jeho hůlky vystřelil obrovský oblak. Ron potěšený nad svým výkonem potěšeně vykřiknul, ale oblak se za chvíli ztratil. Ronovi zbýval poslední pokus: „Expecto Patronum!!“ zavřeštěl. Z jeho hůlky najednou něco vystrčilo hlavu, potom to vytáhlo křídla a tělo a nakonec nohy. Ron se jen vytřeštěně díval jak jeho patron krouží po třídě, jeho patron se podobal sově. Obrovská sova roztáhla svá křídla a snesla se na učitelský stůl. Vzápětí se, ale rozplynula a nezbylo po ní nic. Pak bylo vyvoláno ještě zbytek studentů s nimi i Nicol, té se podařil Patron napoprvé. Harry s Ronem čekali, že její patron bude mít podobu pantera, ale z Nicollininy vylezl obrovský had, Levandule hlasitě vyjekla. Obrovský had se doplazil Nicoll k nohám a vzepjal se, jakoby byl připraven každou vteřinou zaútočit. Nicoll se posadila, ale had nezmizel čekal na jakýkoli pokyn k útoku.
„Tak teď nám zbývá už jen mladý pan Potter!!“ prohlásila profesorka!! Harry vyšel z lavice a postavil se proti profesorce,ta na něj vyslala několik odzbrojujících kouzel, které Harry úspěšně likvidoval. Zvládl i odzbrojit profesorku a nakonec měl předvést svého Patrona. Hluboce se zamyslel a hledal ve svém nitru nějakou vzpomínku, pak se pro sebe usmál a představil si, že právě sedí sám s Ginny u jezera už se o ni nemusí bát. „Expecto Patronum!!!“ Z jeho hůlky vyskočil obrovský jelen, dvánácterák. Oběhl celou třídu a zastavil se u Nicollina hada: had na jelena výhružně zasyčel a začal se chystat k útoku, jelen nastavil své mohutné parohy a hodlal se bránit. Harry otevřel údivem pusu, ještě nikdy neviděl, aby se dva Patronové utkali v boji. Had vycenil své obrovské jedové zuby a vyrazil proti jelenovi. Ale nedokončil svůj útok, protože se pak oba Patronové rozplynuli jako pára nad hrncem.
Tohle však profesorku vyvedlo z míry, tohle nečekala. Znala to ovšem proč se tomu tak stalo, vždyť si oni dva rozumí, nechápala to, ale musela podat vysvětlení: „Tak to co jste právě viděli, to byl takzvaný jev nenávisti!! Nastává tehdy, když se dva lidé, kteří Patrona vyčarují nenávidí, ale jenom tehdy kdy se ti dva nenávidí více než svůj život, musí se ale nenávidět navzájem!“
„Ale,“ namítli Harry a Nicoll současně. „Já Harryho mám ráda, já ho nehodlám zabít!!“ tvrdila profesorce. Harry jí také na všechno kýval, ani on ji nechtěl zabít ani jí nějak ublížit. On ji měl vlastně tak trochu rád, ne jako dívku, ale za to jak se zastala Hermiony. Nechápal proč se patronové napadli.
Profesorka jen trhla rameny. Naštěstí byl konec hodiny, všichni si ulehčeně vydechli. Harry společně s Ronem vyšel z učebny jako první!
Ta ženská je prostě cvok!!“ prohlásil sebevědomě Ron, a nijak ho netížilo to, co jim profesorka řekla. Harry to nechápal, děsilo ho to. Po celé škole se během jedné přestávky rozneslo, že Potter a Spaperová se nenávidí a přitom se milují!! Harry byl teď na každém rohu terčem posměšků.
Podobně na tom byla i Nicoll, jak se jim důvěrně svěřila Hermiona, té Protiva pustil na hlavu celý lustr, který viděl v učebně kouzelných formulí, neštěstí stihla uskočit. Ale je na tom moc špatně, vzala si to hrozně k srdci, neví co se stalo!! Má strach. Uzavřela své vyprávění Hermiona. Harry věděl jak jí je, sám se necítil o nic lépe.
Večer seděli ve společenské místnosti, která byla nezvykle prázdná. Harry seděl vedle Ginny. Ta ho držela za ruku. Ron s Hermionou seděli naproti nim. Všichni nahlas přemítali co by to mohlo znamenat. Nevymysleli nic, uzavřeli to tak, že se prostě jenom stala nějaká chyba ve vzpomínkách. Hermiona našla v knihovně nějakou knihu o Patronech. „Jev nenávisti znamená, že osoby, které kouzlo vykonali, se z celého srdce nenávidí a jejich největším přáním je zabít toho druhého. Ovšem tento jev nastává jen velmi zřídka, může se ovšem státi, že lidé jenom najdou vzpomínky, které si navzájem odporují.“ citovala Hermiona. Takže je možné, že jste jenom našli odporující vzpomínky. Ani nevěděla jak Harryho uklidnila, konečně byl Harry zase klidný, možná jenom měl špatnou vzpomínku, nic jiného.
Hermiona si všimla, že Harry má lepší náladu: „Víš, Harry, hledám toho R.A.B., ale nemůžu najít vůbec nic. Zatím!! Opravdu se Harry snažím. A pak hledám ve starých Věstcích něco ohledně dědictví Roweeny z Havraspáru nabo Nebelvíra, ale nic. Je tam několik desítek ročníků, bude mi dlouho trvat než je všechny přečtu.“
Harrymu nezkazila náladu, nemyslel si, že by to byla nějak lehká věc najít viteály. Jen kývnul a líbnul Ginny do vlasů, popřál všem dobrou noc a šel spát, byl to pro něj hodně náročný den. V posteli přemýšlel ještě nad tím, jakou si asi Nicoll našla vzpomínku, když odporovala té jeho. Ale pak si řekl, že na to nebude myslet, že to byla jenom náhoda. Nakonec usnul.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář