Jdi na obsah Jdi na menu
 


Šálek a anonimita.............................. Harry se vyškrábal na nohy. Ostatní ještě leželi na zemi a ztěžka oddychovali mimo Malfoye, ten se se smutným výrazem díval na hrad. Harry si myslel, že by mu měl poděkovat, koneckonců, vždyť mu pomohl najít viteál. Harry vyjekl: „Viteál!! Snad se mu nic nestalo! Kde sem ho dal??“ Začal šmátrat po kapsách. Konečně narazil na něco tvrdého, ulehčeně si oddychl. Ostatní si mohli vydechnout, málo nechybělo a jejich dnešní boj byl zbytečný. Draco se díval se ranní paprsky slunce odrážejí v oknech. Harry mu chtěl říct aspoň díky. Nebylo to pro něj lehké děkovat svému úhlavnímu nepříteli. Draco k němu otočil svůj bledý obličej: „Co je??“ „No, já bych ti no hmmm, no zkrátka bych ti chtěl poděkovat!!“ vykoktal ze sebe Harry, protože mu tohle vůbec nešlo přes vousy. Malfoy se usmál, poprvé za svůj život v něm Harry nespatřil zlomyslný úšklebek jako tomu bylo dřív. Jen potřásl hlavou, jako že to bere na vědomí. Tím byla pro Harryho věc vyřešena. Právě se chytal odejít, připojit se k ostatním, ale Draco mu řekl: „Víš, Pottere, ty jsi nepoznal matku a otce. Nevíš jací byli, jaké měli chyby nebo názory!!“ „Já si myslím, že to určitě byli skvělí táta a máma!!“ ohradil se rozhořčeně Harry. Co si to ten Malfoy myslí, že mi zachránil kůži a teď mě bude poučovat?? „Já vím, co si myslíš, že tě nemám co poučovat!! Ale já nechci, já jenom přemýšlím, jestli by pro mně nebylo lepší, kdybych taky rodiče neměl, protože teď jsem se postavil, proti celé naší rodině. Zničil jsem to, o co celý můj život usilovali, teda podle slov otce a podle matčiných, mají jenom mně a že já, jako dědic celého jejich jmění. Nejde jim o nic jiného než o ten jejich majetek. Mně je jejich majetek úplně ukradený, nic z něho nechci. Já už o ně ani o to zlato nestojím. Já mám víc, než oni dva dohromady i s tím potrhlým zámkem.“ Harry moc dobře věděl, jak se Draco cítí. On sám už několikrát zažil, že jeho rodina není taková jaká by měla být. Ale musel se s tím vyrovnat i Malfoy bude muset: „Hmmmm, no uvidíš všechno odteď bude lepší.“ MAlfoy se na něho obořil: „Jo??? Tak to bych tedy chtěl vidět, jak to bude lepší. Bude po mně pátrat samotný Pán zla. Vím toho příliš mnoho a nikde nejsem v bezpečí. Je mi jasné, že umřu. Nevím, jestli to bude dnes nebo zítra, ale bude to brzy.“ Harry zůstal jako opařený. Z takového úhlu to nebral. Byla to pravda. Draco zradil temnou stranu. Voldemort musel být pěkně rozzuřený, myslel si Harry. Když o tom začal přemýšlet, uvědomil si, že ho příšerně pálí jizva. Draco si pohrdavě odfrknul: „Hmm, je to zvláštní Pottere,že?? Pán zla nejde jenom po tobě, ale koneckonců mohl bys mi poradit, jak se před ním schovat, tobě se to konečně dařilo sedmnáct let, když za tebe jiný dávali krky na špalek.“ Harry udělal tři kroky a vrazil Malfoovi pěst do břicha. Draco zaúpěl, ale popadl Harryho za hábit a strhnul ho na zem. Harry nevnímal nic, jenom chuť vyškrábat mu oči. Nebo mu něco provést, cokoli. Malfoy mu právě držel krk. Harrymu už pomalu docházel vzduch v plicích. Všechno se začínalo propadat do temnoty. Najednou ho ruce pustili, někdo ho políčkoval. „Harry, Harry no tak Harry prober se!!!!“ hulákal mu Ronald do ucha. Harry se ztěžka zvednul, už viděl dobře, Zahlédl Hermionu jak mluví s Nicoll a Malfoyem a živě něco ukazuje rukama. Harry by se na Malfoe nejraději vrhnul znova. Ron se k němu otočil zády a pošeptal Harrymu: „Slizoun jeden, slizká. Vidíš, jak se snaží?? Vždyť je to naprostý idiot, nechápu co na něm ta Nicoll vidí. Já neříkám, že Seamus je nějaký krasavec, ale Malfoy.......... To musí mít chudinka potíže se zrakem.“ Harry se rozesmál, jeho smích se jako ozvěna táhl celými pozemky. Draco se začal nervózně ošívat. Harry zajel rukou do kapsy a vytáhl zlatý šálek s jezevcem. Začal si ho společně s Ronem prohlížet. Po chvíli se k nim přidali i ostatní. „Asi bychom ho už měli zničit!“ mínila Hermiona, „ale jak, toť otázka!!“ Vytáhla hůlku a půjčila si šálek: „Balutriy maxima!!!“ Nic. Harry se na ni nechápavě zahleděl. „Hmm, tohle kouzlo by ho mělo spolehlivě zničit, studovala jsem to v knihovně, ale jak vidím tak nějak nefunguje!!“ dodala Hermiona na vysvětlení. Ale šálek Harrymu nevrátila: „Hmm, ještě tam, bylo jedno!! Jak to bylo!! Erxistory!!“ Záblesk světla. Harryho něco udeřilo do břicha. A prudce ho to odhodilo od zadu. Harry se tak udeřil ho hlavy, že se mu zatmělo před očima. Když se mu trochu rozjasnilo, zjistil, že není jediný koho to kouzlo odrazilo. Všichni kromě rudé Hermiony se sbírali ze země. Hermionin obličej připomínal přerostlé rajče: „Promintě, já jsem to asi nějak spletla!! Asi to bylo jinak. Erkxistorys!!!“ Nová vlna energie Harryho smetla, stejně jako všechny ostatní. Sebralo ho to jako pírko. Hermiona zděšeně zařvala. Všichni se zvedli ještě pomaleji než před tím, protože si dost natloukli. „Ehm, promiňte asi špatně mávám hůlkou, ano to bude určitě to je takový ten pohyb švihnout, klepnout,šťouchnout a přiklepnout. Jo to bude ono. Takže Erxis..“ „NE,“ řekl pevně MAlfoy, „já se nenechám zabít! Vždyť vidíš, vůbec to nefunguje. Nemůže všechno najít v knihách. Pán Zla se přece nedíval do žádných knih, nebo snad ano??“ Ať Harry chtěl nebo nechtěl, musel dát Dracovi za pravdu. Hermiona zase našla v nějaké knize kouzlo a myslí si, že tím všechno vyřeší. Malfoy se, ale rozhodl pokračovat: „Nevím, Grangerová, jestli ses nějak změnila, ale v tomhle si pořád stejná. Stále věříš těm svým knihám, ale uvědomuješ si, že život není jenom popsaný pergamen? Že teď máme co dočinění se silami zla tak mocnými, že to žádná kniha nedokáže popsat. Právě máme v ruce věc, která byla stvořená černou magií???“ „Jo, tak na to jsem přišla,“ odsekla mu Hermiona, „a pro tvoji informaci si uvědomuju, že život není jenom pergamen, ale on nám velmi často poradí!! To by jsi měl vědět zase ty.“ Bylo na ní vidět, že je hodně naštvaná, že se jí nikdo nezastal. Vrazila Harrymu šálek do ruky a postavila se po jeho pravé ruce. Harry si ho musel pořád prohlížet. Chtěl tím zastřít, že nemá ani ponětí o tom jak se viteálu zbavit. Vypoadalo to, že není jediný, všichni se dívali stejně bezradně jako on. Když to nezvládla ani Hermiona, tak to těžko mohl zvládnout někdo jiný. Snad Nicoll...., ale tak se dívala hodně zmateně, takže se zdálo být nemožné viteál zničit. Budou muset poprosit McGonagallovou, aby jim s tím pomohla. Budou muset prozradit úplně všechno. Harry už to v duchu viděl. Bude toho plná škola, soucitné pohledy, utahování, posměšky, radostné poplácávání po zádech, možná články v novinách. Tohohle se poslední dobou hodně děsil. Už dlouho se o něj nikdo neotíral, pořád bylo co psát o Voldemortovi. Sice se často divil, že ho do toho nezavlekli, ale vlastně byl rád. Nervózně šálek převracel z dlaně do dlaně. Všichni mlčeli, vytvořilo se neproniknutelné ticho. Nicoll promluvila jako první: „Něco mně napadlo!! Ale ne, je to hloupost, to by bylo až moc jednoduché!! Ne zapomeňte na to.“ „Co jsi chtěla říct??“ dotíral na ni Ron. „No tak nám to řekni, i když je to hloupost, ale může to být dobrý nápad. Ron na ni hleděl s vyzývavým pohledem. Harry se na ni podíval s výrazem plným očekávání. Nicoll se zhluboka nadechla: „No, ten šálek je přece z porcelánu. A hodně křehkého porcelánu.“ „Už asi tuším kam míříš, Nicoll!!“ nadšeně vypískla Hermiona. „Takže ty nám chceš navrhnout, že bychom ten šálek měli rozbít?? No, není to tak špatný nápad, ale přece jenom je to jiný šálek.“ „Ať už to je cokoli, tak je to pořád jenom hrnek ne?“ opáčila Nicoll a natáhla ruku po šálku. Harry však uhnul. Nezdálo se mu jako dobrý nápad, švihnout s tak cennou věcí o zem. Překvapeně na něj zamrkla: „Harry??“ „Víš, no já si nemyslím, že je to dobrý nápad. Stálo nás to hodně úsilí. No prostě nechci, aby se s tím něco stalo. Potřebujeme, aby byla zničena ta duše co je tam, ne ten šálek!!“ zapípal Harry potichu. Nikomu z ostatních se přitom do očí nepodíval. Draco na něj ostře vypálil: „Jo, takže tam si krk nasazoval jenom ty!! Hmmmm, tak to bys mi mohl povědět jak jsi byl statečný, já si vykouzlím židli, sednu si a budu poslouchat pohádku, jak náš slavný Harry Potter dneska v noci zářil a my všichni ostatní jsme ti tam jenom překáželi, že??“ Ron ho podpaloval pohledem a prsknul: „Lepší poslouchat pohádku, než být skoro vrah a navíc kouzelníka, který nás mohl zachránit.“ Malfoy zatnul pěsti. Nicoll se na něj podívala s tak prosebným výrazem, že je hned pustil a rozpačitě se na ni usmál. Ale to se Ronovi nechtělo: „Jooo, takže ty si myslíš, že když jsi teď s ní, takže my ti budeme věřit?? Tak to se šeredně pleteš. Já nevěřím ani tobě ani jí. Nejsem taková důvěřivka jako Harry a Hermiona. Jsi zrádce Malfoy a ona jenom malá špinavá potvora, co se přidala na stranu takové jako jsi ty, takže nemůže být jiná.“ To už Nicoll nestačila uklidnit. Ten skočil a vrazil Ronovi pořádnou facku. Ron se do něho pustil pěstmi. Malfoy, vysílený po předchozím souboji se Smrtijedy a bitce s Harrym, nemohl nic dělat jenom si dlaněmi chránil obličej. Ron se choval nepříčetně. Vztekle do Malfoe mlátil hlava nehlava. Harry se konečně probral. Přiskočil k nim a snažil se je od sebe odtrhnout. Ale nešlo to, Ron měl větší sílu než on. Harry zabral vší silou. Ron se proti němu rozmáchnul rukama a vyrazil mu zlatý šálek z ruky. Šálek opsal velký oblouk a pomalu se snášel k zemi. Harry už mohl jenom přihlížet. Nikdo se pro něj nevrhl. Dokonce i Ron přestal Malfoe fackovat a strnule se díval na padající viteál. Viteál dopadl na zem, chvíli to vypadalo, že se nic nestane, ale pak se rozzářil a s mohutným výbuchem se rozletěl na několik kousků. Slunce už dávno vyšlo. Z roztříštěného šálku se vyhrnul obrovský černý stín, který přikryl celé slunce. Všude se rozhostila tma. Harrymu se sevřelo srdce úzkostí. Najednou obrovská zima. Od úst jim stoupala pára. Všichni drkotali zuby. Pak jako když utne. Nikde nic jenom u nohou jim leželo několik zlatých střípků. Zbytek nádherného šálku. Malfoy ze sebe setřásl Rona. Sice mu z čela prýštila krev, ale zdál se být už naprosto v pořádku. Pak Harry zaslechl obrovský hluk. Celá škola byla zřejmně na nohou. „Prosím všechny studenty, aby zachovali klid, všechno je v nejlepším pořádku!!!“ zněl zesílený hlas profesorky McGonagallové celými pozemky. Nicoll Draca popadla za loket: „Dělej, není čas běž!! Utíkej, jestli tě najdou skončíš ... já nevím kde, ale rozhodně to nebude nic příjemného dělej!!!“ „Ne,“ řekl jí pevně Draco, „já tady zůstanu, musím!! Nemám kam jinam jít. Musím, tady zůstat ať si mně pošlou kam chtějí, já si to zasloužím. Ať mně pošlou do Azkabanu, aspoň si budu moci popovídat s otcem a všechno si vyjasnit!!“ Nastalo ticho. Ano Ron ani Hermiona nic neřekli, jenom klopili oči k zemi. Ale Harry byl pevně rozhodnutý. Rozběhl se přesně pod okna nebelvírské věže. Podle paměti se snažil najít okno do svojí ložnice. „Accio neviditelný plášť!!!“ Harry se modlil ať se to povede, už dlouho přivolávací kouzla necvičil. Pak uslyšel zasvištění jak k němu plášť přilétal. Ale v závěsu za ním Harry zahlédl jak všichni v čele z profesorkou McGonagallovou utíkají za ním. Musel si pospíšit. Nezbývalo mnoho času. Zástup už zpozorovali i ostatní. Malfoy se ani nepokusil o útěk, jenom strnule čekal, až k nim dav dorazí. Harry tryskem vyrazil. Už je u nich. Hodil Dracovi plášť, v plicích ho bolestně píchalo: „Vem, Vem si ho honem!!“ „Co to je??“ zeptal se ho překvapený Draco. „Počkat, není to .. To snad... to je neviditelný plášť??? Ale kde si k němu přišel??“ „To je snad jedno!! Dej si ho na sebe a uteč!“ zatřásla s ním Hermiona. „Ale já, nechci nikam odcházet, i kdybych si ho vzal, tak kde bych žil?? Ve hradu?? Ne to nejde.... Hmm tak kde bych jako byl??“ „Já, nevím, ale nemůžeme to dořešit později.. už jsou skoro tady,“ řekl Harry, můžeš být třeba v ..... třeba v Chroptící chýši, jo v Chroptící chýši.“ Malfoy se na něj díval jako na zjevení: „Kde?? Ty ses snad zbláznil Pottere, vždyť je to ten nejstrašidelnější dům v celé Anglii. Jak bych tam mohl žít?? Kdyby to byl nějaký jiný dům, neváhal bych ani minutu..“ „Draco, Harry by tě tam neposílal, kdyby to nebylo bezpečné.. teda, že ne??“ mrkla Nicoll na Harryho, který zavrtěl hlavou. Nicoll mu asi hodně věřila, ne však Malfoy: „Ale, já tam nepůjdu. Víte, co tam může být za příšery??“ „Není tam nic, ujišťoval ho Harry, my jsem tam byli a nikdy tam nic nebylo. Chroptící chýše byla postavena k úplně jinému účelu. Dělejte nebo bude pozdě!!!“ Nicoll začaly z očí šlehat blesky: „Draco, okamžitě si ten plášť dej a uteč. My tě tam občas přijdeme navštívit, aspoň doufám.“ Vypadalo to, že Malfoy bude ještě chvíli vzdorovat, ale pak roztáhl plášť a celý se jím zakryl. Harry ztratil přehled o tom, kde by mohl být. Pak zaslechl rupnout větvičku někde před sebou, Malfoy se vydal cestou do Prasinek. O tajné chodbě mu nic neřekli... To už k nim dorazila McGonagallová a ostře na ně vypálila: „Co se tady stalo??? Co tady vy čtyři děláte?? Ale pak se najednou zarazila. Hmm, nebylo vás tady pět??? Určitě vás tady bylo pět?? Kde je ten pátý??“ „Ne, paní profesorko, byli jsme tu jen my nikdo jiný!!“ zašvitořila Nicoll. Mcgoballová se trochu uklidnila: „Hmm, asi se mi něco zdálo. Copak jste tady tropili??? A co to bylo za výbuch??“ V Harrym byla malá dušička, teď to praskne, situaci zachránila Hermiona: „No, my jsme dělali jeden úkol do, ... do obrany proti černé magii, zkoušeli jsme, jestli obranná kozla působí lépe ve dne nebo v noci. Četla jsem velmi zajímavou knihu od Parkonsova a ten tvrdil, že lépe působí bílá magie ve dne. Bylo to jen kvůli ocenění teorie a ten výbuch bylo jedno Ronovo nepovedené kouzlo. Ron jí rozzuřeně stoupnul na nohy a sykl: „Zase já!!“ Hermiona potichu zasykla a pokračovala: „NO, takhle to dopadlo.“ Profesorka si je měřila se rty staženými do čárky, tohle dělala vždycky, když ji něco rozzlobilo: „To, vám ale nedává právo potulovat se v noci po škole. Strhávám nebelvíru dvě stě bodů. V davu se ozvalo úpění nebelvírských. Spousta na ně vysílala pohledy plné vzteku. A aby toho ještě nebylo málo: „Dostanete všichni čtyři školní trest.. budete pomáhat panu profesoru Stubbymu. Tak teď běžte, doufám, že žádný z mých kolegů vás nebude šetřit, je to vaše vina, že jste celou noc nespali.. můžete si jít ještě na malou chvíli odpočinout, ale chci vás v sedm na snídani.“ S tímhle je propustila. Milá paní profesorko, kdybyste byla věděla.. tak bych vám něco řekl, ale vy nevíte tak si to musím nechat pro sebe, myslel si Harry, když uléhal do postele..