Jdi na obsah Jdi na menu
 


Důležité rozhodnutí::: ...................................... Harry se probudil až kolem poledne. Na nočním stolku měl přichystané obložené chleby. Hladově se do jednoho zakousl a vzpomínal na včerejší báječnou oslavu. Zaslechl dupání po schodech a v zápětí se do pokoje vřítil Ron: “Harry, právě přišli dopisy z Bradavic!!!“ „Hmmm,“ suše odvětil Harry, nechápal, proč má Ron takovou radost, když si před prázdninami řekli, že se do Bradavic nevrátí. Musí přece hledat viteály, aby mohl zabít nejobávanějšího černokněžníka všech dob - Lorda Voldemorta. „No, tak zvedej se a pojď se podívat,“ nenechal ho přemýšlet Ron. Harry se jen velmi neochotně zvedl a vyšel za Ronem na schodiště. Ron už byl v polovině, když si všimnul, že se Harry ještě nepohnul z místa. „Co je s tebou člověče??“ vyptával se „Nic, jenom no, to je jedno pak ti to povím,“ odpověděl Harry a sešel schody. Vešel do kuchyně, kde na odkapávací desce seděla největší sova pálená jakou kdy Harry viděl. Na stole ležela obálka, která byla adresovaná jemu. Ron už tu svou trhal, ale stále se mu to nedařilo. Vedle něj seděla Hermiona, se zoufalým výrazem se dívala na obálku, kterou křečovitě svírala v ruce. Harry popadl tu svoji a jedním pohybem ji roztrhnul. Vypadly z ní jako vždycky dva pergameny, jeden s připomínkou, že školní rok začína 1.září a druhý byl seznam učebnic pro sedmý ročník. Na konci seznamu měl napsaný vzkaz od profesorky McGonagallové, ředitelky Bradavické školy: Vážený pane Pottere,i nadále zůstáváte ve funkci kapitána nebelvírského družstva.S pozdravem Minerva McGonagallová. Harryho tahle poznámka vůbec nerozveselila, naopak ho ještě více rozesmutnila, jedna z věcí, která mu bude po odchodu z Bradavic chybět bude famfrpál. Najednou za sebou uslyšel nadšený výskot. „To snad není možné, panebože, to snad není pravda,“ nemohla uvěřit Hermiona. „JE, Hermiono je,“ dmul se pýchou Ron Konečně se k nim Harry otočil a uviděl jak se objímají. Když se konečně pustili, dožadoval se Harry vysvětlení. „Já, teda Hermiona, vlastně my oba jsme primusové,“ kvičel Ron, Hermiona si za ním jen utírala slzy štěstí. „Nevím, co vás na tom tak těší, vždyť jsme si přece slíbili, že se letos do Bradavic nevrátíme a, že se pokusíme najít zbývající viteály a pak společně zničíme Voldemorta!!!“ zavrčel Harry a snažil se nevšímat si toho jak sebou Ron poplašeně škubnul. Teď oněměli Rom i Hermiona: „Víš, Harry my jsme tak nějak mysleli, že se tam přece jen musíme vrátit, protože Brumbál ti přece říkal, že on se vždy snažil upnout k Bradavicím a tak jsme zkrátka mysleli, že se tam prostě vrátíme.“ pípla „Já jsem vám přece neříkal, že se tam nesmíte vrátit, já taky nikoho nechci obtěžovat svými problémy, protože vy s Ronem si zřejmě myslíte, že já vás k něčemu potřebuji. Tak to jste na velkým omylu, JÁ VÁS VŮBEC NEPOTŘEBUJU!!“ doslova řval poslední slova, jakoby se snažil více přesvědčit sebe než je. Vztekle vydupal schody do Ronova pokoje a začal svoje věci házet do kufru a něco si pro sebe tiše naštvaně brblal. Ron strčil nos do pokoje: „Harry, co to propána krále děláš???“ děsil se. „Balím, nevšiml sis??“ odsekl mu Harry. „Harry, nablázni, my jsme to s Hermionou tak nemysleli mluvili jsme o tom a nezdálo se nám to jako dobrý nápad, odcházet z Bradavic, přece si říkal, že V..... Vold.... Voldemort se často vracel do Bradavic a navíc nikde není tak velká knihovna, víš kolik věcí by se tam dalo dozvědět o Nebelvírovi nabo o Roweně z Havraspáru,“ tiše mumlal Ron. Nebýt toho, že poprvé v Harryho přítomnosti vyslovil jeho jméno, tak by si byl Harry určitě všimnul, že Hermiona mu to musela několikrát předříkat jinak by si to nezapamatoval. „Ale to nejde, já se tam nemůžu vrátit, v Bradavicích nic nenajdu, nezvládnu to. Kolik si myslíš, že mám ještě času co?? Za jak dlouho mu dojde trpělivost a zabije mě? Tedˇ, když tu není Brumbál už nás tam nic nechrání. Jsme zranitelnější než kdekoli jinde,“ odporoval mu Harry. Hermiona už to za dveřmi nevydržela, vpadla do pokoje a se slzami v očích se vrhla na Harryho a třásla s ním jako by z něj chtěla vytřást duši. „Harry, prosím tě přemýšlej, právě proto se tam musíme vrátit, ochránit ty ostatní a navíc Brumbál by si to přál.“ Kdyby jen věděla jakou silou na něho tahle slova zapůsobila, oni dva vlastně měli pravdu neříkal Brumbál, že v Bradavicích se dostane pomoci každému kdo o ni požádá??? „Máte pravdu,“ přiznal, „musíme se tam vrátit a nesmíme dovolit Voldemortovi, aby zničil poslední pevný bod pro všechny kouzelníky, protože jakmile by se mu povedlo zničit Bradavice, ovládnout zbytek světa by pro něj bylo až směšně jednoduché.“ Následovala vteřina ticha. Ron s Hermionou se po sobě podívali a vyšli z pokoje. Harry se posadil na Ronovu postel a vložil si hlavu do dlaní: Proč bych se tam měl vracet?? protože je musíš uchránit, ale proč bych je musel chránit, protože Brumbál ze tebe zemřel a to poslední co by chtěl je přijít o Bradavice. Podíval se z okna a věděl, že se do Bradavic vrátí, i když možná nerad, ale musí se tam vrátit, jen on jediný může zabránit tomu, aby Voldemort ovládl svět. Musí ho zničit, ale nejdříve musí najít zbývající viteály. A jediné místo, kde by měl začít hledat jsou právě Bradavice. Byl pevně rozhodnutý! Vrátí se do Bradavic a poté zničí Lorda Voldemorta. Dny v Doupěti utíkali tak rychle, že se nikdo nenadál a už se blížil začátek školy. U Weaslyových ještě nepominula obrovské radost z Ronova odznaku primuse, ale stejně se dvojčata nemohla odpustit "pár ronánkovských poznámek". Harry se ovšem nikdy naplno nebavil, už několikrát se mu stalo, že znovu ve snu prožívá Brumbálovu smrt. Několikrát se mu zdálo, že po Brumbálově smrti honí Snapea, bývalého učitele lektvarů, ale taky zrádce a podvodníka, který se přidal na stranu Lorda Voldemorta, odrážečskou holí a mlátí ho s ní po hlavě, ale náhle se ze Snapea stal Voldemort pozvedl hůlku a pronesl: „Už je pozdě Harry. Avada Kedavra!“ záblesk zeleného světla a v tento moment se vždy Harry budil. Byla noc a Harry sebou zase házel, zase se mu zdál sen. Najednou sebou trhl a posadil se na posteli. Chvilku mu trvalo než si uvědomil, kde je. Zjistil, že je uplně zbrocený potem. V krku ho neuvěřitelně škrábalo tak se rozhodl, že si zajde dolů pro sklenici vody. Potichu otevřel a scházel dolů. Když procházel kolem vstupních dveří uslyšel rozhovor. „Pšššššt, ticho, všichni spí“ šeptal jeden hlas „To je doobše, že všichni spí aspoň to bude pošáádné pšekvapení“ šišlal druhý Harry se vyděsil: „Smrtijedi, přišli je zabít“ jediné co mu zbývá je zakřičet na celý dům, aby se alespoň někdo zachránil. Dveře se s tichým skřípotem otevřely a vstoupily dvě postavy. Obě měli na hlavách kápi. Harry se přikrčil, ale pak si jeden z nich sundal kápi a on v něm poznal Billa Weasleyho a lehce si domyslel kdo je ta druhá. Fleur Delacour se zdejmě ještě nenaučila dobře"englštinu". „Bille!“ zašeptal Harry. Bill se otočil a Harry se mu po dlouhé době podíval do obličeje, jeho pohledné rysy zmizely a místo nich zůstaly jen jizvy. Jizvy od toho jak ho před rokem pokousal vlkodlak Šedohřbet. Už i Fleur si sundala kápi. Vypadala jako vždy báječně, své dlouhé vlasy měla svázané do slušivého uzlu a měla na sobě bílé šaty z jakési mlžné látky. A na prsteníčku levé ruky se jí blyštil prstýnek. „Ahoj, Arry.“ pozdravila ho Fleur, Harry jí kývnul na pozdrav. „Harry, chtěl bych ti představit svoji manželku Fleur Weaslyovou.“ řekl Bill a pyšně se na Fleur podíval. „To snad není pravda,“ ozvalo se ze schodiště, paní Weaslyová zaslechla mluvení a tak se šla podívat co se děje, teď letěla jako pták rovnou dolů: „tak vy jste se vzali bez nás, bez rodiny?? Ty se za nás Bille stydíš???“ běsnila vzteky. „Ano, mami, vzali jsme se bez rodiny, byl to jenom obřad, ale byl to nejkrásnější den mého života,“ rozplýval se Bill, „a nestydím se z vás a Fleur tam také neměla rodinu, že ne miláčku???“ „Ne, neměla“ přisvědčila Fleur. Paní Weaslyová šlehaly blesky z očí, ale pak si všimla Harryho: „Harry jdi spát, zítra je poslední den prázdnin ať si ještě trochu odpočineš.“ Harry přikývnul a vydal se nahoru. Než zavřel dveře zjistil, že paní Weaslyová cosi povídá Billovi. Ovšem se zprávou Bilovi tajné svatby se velmi rychle smířila, asi pochopila, že už to nevrátí zpět. Ale, aby ta svatba nebyla jenom obyčejná připravila paní Weaslyová na druhý den obrovskou hostinu a slavilo se až do večera, ale v devět hodin je zahnala bez milosti spát, protože zítra odjíždějí do Bradavic.