Vize...........................
Harry se rozběhl do věže. Hlavu měl těžší než kdy jindy. Musel najít Rona a Hermionu prostě musel, závisel na tom život. Proč zrovna teď nikde nejsou. Hledal v knihovně. Skočil se podívat do věže. Prostě nebyli k nalezení. Už začal ztrácet naději, ale přece nemohl nechat Malfoye umřít. On ho přec taky zachránil... On mu musel pomoct na oplátku. Už jednou se mu něco podobného zdálo a tehdy toho člověka ztratil, nehodlal to udělat znova..
Nakonec se na něj usmálo štěstí. Celý zničený šíleně pobíhal po hradě, konečně je našel. Hermiona se něčemu hihňala a Ron byl zase na výsost spokojený. Oba vypadli velmi vyděšeně, když k nim Harry celý pobledlý přiletěl. Chvíli nemohl popadnout dech. Pak to ze sebe vysypal.
Ron a Hermiona se po sobě jenom podívali. Hermiona mluvila, jako by pečlivě vážila každé slovo: „Hmm, Harry a nezdálo se ti to jenom??“
Harry údivem zapomněl zavřít pusu. Co to ta Hermiona plácá?? Copak nechápe o co tady jde?? Musí mu jít na pomoc. Proč tady jenom stojí, každá vteřina je cenná. „Ne, určitě se mi to nezdálo. Já tam byl, viděl jsem to..“
„Ale vzpomeň si, jak to bylo s Siriusem. Taky tě tak nalákal do pasti, a teď se o to třeba pokouší znovu. Vypadalo to přece úplně stejně... mučení, Voldemort, všechno je až podivně stejné nemyslíš???“ mlela svoji Hermiona.
Harry byl zmatený. Proč říkají takové věci, vždyť Malfoye tam umučí. Tak ať se konečně pohnou. Co po něm ještě chtějí, aby jim dokázal?? Tohle bylo přece skutečné!!
Hermiona byla pevně rozhodnutá, udělala krok kupředu: „Harry, víš nechci ať to vyzní, že ti nevěřím, ale tohle je jenom trik Pána zla. Podle mého názoru, by sis takových vidin neměl vůbec všímat. Prostě si jdi lehnout. A vyspi se z toho, nebo si zajdi na ošetřovnu. Věř mi, je to jenom trik..“
Harry bal naprosto zděšený. Proč mu nikdo nevěří. Tentokrát to byla pravda. Musela to být pravda. Co by mu řekli, kdyby zjistili, že to je pravda.
Když mu nevěří,bude to muset zvládnout sám. Nechal je tam stát. A vyrazil ven, na pozemky. Hnal si to rovnou k vrbě Mlátičce. Ani se nerozhlížel, jestli ho někdo uvidí, na to nebyl čas. Nad hradem se začínalo šeřit.
Harry přiběhl k vrbě. Ale jak se dostat dovnitř. Teď tady neměl nikoho na to, aby se dotknul suku a vrba se nepohnula... Harry už nemohl normálně myslet. Voldemort byl tak blízko. Mohl udělat cokoli. Malfoy tam někde trpěl, sice to nebyl jeho přítel, ale zachránil ho a pomáhá mu. Musí se o to alespoň pokusit. Harry vytáhl hůlku a rozběl se přímo proti vrbě. Nedostal se ani k jejímu kmeni. Vrba es náhle ohnala svými obrovskými větvemi a srazila ho k zemi. Harry na okamžik ztratil dech. Ale neměl čas. Vrba se rozehnala k dalšímu smrtícímu útoku. Musel se plazit po zemi, tak rychle, aby na něj nedosáhla. Nemohl se ani otočit, slyšel jak za ním dopadají mohutné větve.
Chtěl to zkoušet dál. Vyrazil přímo proti Mlátičce. Vrba chvíli dělala, že nic, ale pak se uvolnila z kořenů a chtěla na něj dopadnout celou vahou.
Harry to nestačil zaregistrovat, zjistil to, až ho přes obličej šlehaly listy. Už bylo pozdě. Vrba už na něj skoro celá nalehla. Harry čekal na svůj konec. Nemohl přece vydržet nápor takové síly. Nemohl uvažovat, jenom tam tak stál a díval se, jak na něj padá strom.
Někdo za ním zavřeštěl: „Vingardium leviosa!!“
Harry se vznesl deset centimetrů a někam letěl. A jeho mozek nebyl stále schopný vnímat. Nakonec dopadl obličejem na zem, což ho probralo. Podíval se na svého zachránce. Ke svému překvapení v něm poznal Rona: „Já myslel, že mi ty i Hermiony nevěříte..“
Ron trochu zrudnul: „Ona ti věří, ale tvrdí, že je to jenom léčka, ale já si myslím, že není. Proč by podruhé zkoušel to samé a navíc na Malfoyovi?? Ne, já si myslím, že tohle je pravda, že jsi měl něco jako vidění.. Ale Harry nehodláš tam jako teď jít a sám...¨“
Harry nemohl uvěřit svým uším: „CO?? A to si tady mám jako sednout a čekat!! Hmm, tak jestli mi chceš takhle pomáhat, tak se radši vrať, protože já tam jdu. Nejsem takový jako ty: Nejsem srab a chci se alespoň pokusit zachránit jednoho z nás.“
Ron narážku to, že je srab úmyslně přehlédl, upnul se na něco jiného: „Ale Malfoy není jeden z nás. Pamatuješ?? To on měl zabít Brumbála, to on za všechno může...“
„Rone, tys tam nebyl tak nesuď tys neviděl, že on to nechtěl udělat, udělal to Snape... Takže mi koukej uhnout z cesty, už je možná pozdě...“
Ron se nepohnul ani o kousek: „Ale, co kdyby to přece jenom udělal... Co kdyby...“
„Kdyby, to je jenom samé, kdyby, kdyby mně tehdy matka nechtěla chránit, tak bych tady už nestál a ty myslím že taky ne...“ skočil mu do řeči Harry. Už toho měl dost, jestli mu Ron nechce pomoct, tak co tady vlastně dělá...
Harry ho odstrčil a vyrazil sám proti vrbě. Ron ho následoval. Neřekl ani ň, ale přesto s ním šel. Harry byl tomu rád, že alespoň mu věří, když mu nechce pomoct.
Harry se těsně před Mlátičkou zastavil: „Proč jdeš se mnou, když mi nejdeš pomoct??“
Ron se na malou chvíli zamyslel: „No, asi proto, že jsi můj kamarád..“
Na Harryho jeho slova hluboce zapůsobila: „Ty, Rone....Díky!!“
Ron jenom pokýval hlavou: „Tak na co čekáš, jdeme ne!! Vyrazíme dát Voldemortovi přes čumák.“
Harry se nad tím musel pozastavit: „Cože???“
Ron malinko zrudl: „Nech toho, musím si dodat trochu odvahy, mám co dělat, abych neutekl..“
Harry se upřímně rozesmál. Takhle upřímný k němu Ron ještě nebyl. On vlastně nerad dával najevo svůj strach.
Teď nebyl čas o tom přemýšlet. Oba dva vyrazili. Vrba je znova smetl jako hmyz. Byli pro ni pouhými mouchami, které se jí pořád nedaří zamáčknout.
Z dálky zazněl výkřik. Vycházel ze stromu. Oba dva sebou trhli. Tušili, že je zle. Pustili se do boje ještě z vetší vervou a odhodláním. Nebylo to však nic platné. Vrba se oháněla listy jako jedovými ostny, které jim rozdíraly tváře do krve.
Vrba znehybněla. Harry přivřel oči, aby dobře viděl co je toho příčinou. Z jámy pod kořeny. Se začala soukat postava. Harry matně rozeznával obličeje. Když už konečně poznal, kdo to je bylo už příliš pozdě.
Belatrixiina vyhublá tvář ozářená měsícem, vypadala jako maska. Jako nejohyzdnější maska na světě. Smrtijedka je sjela chladným pohledem, ale hlasem plným vzrušení povídá: „Ale, ale, ale copak tady děláš Pottere tak sám, jenom s tímhle nešikovným troubou.....“
Harry semkl rty a přes zuby ucedil: „Já si můžu být kde chci, ale vy tady nemáte co dělat. Nepatříte sem, jestli jste ztratila cestu tak s tím vám neporadíme.“
Bellin úsměv se změnil v úšklebek: „Snažíš se vypadat odvážně, ale bojíš se. Jsi vyděšený... Buď sice ještě nevíš co tě čeká, ale garantuju ti, že to nic příjemného nebude...“
„To, od vás ani nečekám...“ nechtěl se nechat zviklat Harry. Nemohl si připustit, že by měl strach. Co by také mohla Smrtijedka pořídit v tak střežených Bradavicích sama..
Záblesk zeleného světla. Harry se rychle otočil na Rona.... Ale ten se vyděšeně rozhlížel kolem sebe. Belatrix se jenom krutě usmívala a se zalíbením hleděla kamsi na oblohu. Harry se modlil: „Ať to tam není, prosím, ať to není co si myslím....“
Přál si, i když předem znal odpověď. Podíval se tím směrem. Nad Bradavicemi se jako přízračný stín vznášelo Znamení zla. V hradu nastal obrovský poprask. Slyšel vyděšené výkřiky, dupot, ječení..
Vstupní brána se otevřela a dovnitř vpochodovala asi tucet kouzelníků s maskami na tvářích. Harry se otočil na Bellu: „Hmmm, proč ještě nosíte masky, Všichni přece víme co jste za špínu??“
Smrtujedka zajela rukou do hábitu a vytáhal svoji hůlku: „Jsi nějak moc drzý. Copak tě rodiče nenaučili se chovat???“ Krákavě se smála své rádoby vtipné poznámce. Harry nikdy neslyšel nic méně vtipnějšího.
Smrtijedce došlu, že se tím Harryho moc nedotknula, což byl její záměr: „NO, už bychom měli dojít k jádru celého tohoto rozhovoru. Takže Pottere, půjdeš se mnou sám, nebo ti mám jakkoli pomoci..“
Harry věděl, že se z tohohle toho nedostane. Musí se pokusit, pomoct Ronovi k útěku, aby varoval ministerstvo. Bez něho to asi nezvládnou. Harry namířil Smrtijedce přímo na hrudník a zavřeštěl: „Crucio!!“
Bella se skácela na kolena. Na zemi se svíjela v křečích a hystrericky křičela. Harry sám, zděšený nad účinky kletby rychle zařval na Rona: „Co stojíš, utíkej!!“
Ron na nic nečekal a jako neřízená střela utíkal k hradu. Harry doufal, že ho napadne snažit se zavolat ministerstvo. Nezbylo mu, než doufat.
Účinky kletby skončili. Bellatrix už zas stála. Její krví podlité oči se na něj dívali, jako by ho pouhým pohledem chtěli zabít. Bellatrixa plná hněvu vykřikla: „Hmm, zdokonalil si se Pottere. Opravdu, jaké to asi je někomu takhle ublížit.. já už si ani nepamatuji... jaké to bylo pro mně... Ne, nebudeme sentimentální viď. Teď bych tě nejraději zabila, ale já mám jiný úkol...“
„Hmm, a jak se Voldemortovi bude líbit, že už zase jste nesplnila jeho příkaz. Jaké to asi bude, když vás bude mučit?? Já být vámi tak tohohle bych se bál nejvíc..“
Smrtijedka ho sjela pohledem plným jedu: „Už není nic, co by mně dokázalo zastavit.. Nic... Já sloužím Pánovi Zla, až do konce svých sil. Jsem jeho nejoddanější služebník..“
„Pch, to říkali všichni před vámi, než se jich zbavil a nikomu se nedostalo takových "poct" jakých mu Voldemort sliboval...“
Bellatrix už ho asi začínala mít dost: „Ne. To není pravda. Pán je k nám milostivý, ale to jsem my, kdo děláme chyby... a on nás musí potrestat...“
„JO?? A proč vás tedy trestá a jak to, že nikomu z vás nevěří??? Jak je možné, že svojí rodině nevěří??? Jak on tedy říká, že jenom VY jste jeho pravá rodina...“
Bellin obličej zbělel vztekem: „Pán, mi naprosto věří... Já jediná mu rozumím... Já ... já, ale vlastně proč ti to říkám?? Už jsem asi vážně moc sentimentální. Mdloby na tebe!!“
Kletba ho zasáhla nepřipraveného. Padal dolů.. Do tmy.. Všude kolem byla jenom tma. V jizvě mu bolestivě tepalo. Ztrácel vědomí. Všechno ustupovalo byla jenom tma a ticho.
JENOM TMA A TICHO....