Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zrádce......................................... Pro Harryho byl poslední týden naprosto nesnesitelný, celý týden musel snášet kritické poznámky ohledně svých nedokončených domácích úkolů. Na hledání souvislosti mezi sagitari nebo tajemné místnosti mu nezbýval čas. Famfrpál ho zaměstnával víc než kdy jindy, Ronovi brankářské výkony byly naprosto katastrofální a ani Nicoll si nevedla nijak zvlášť dobře. Do dalšího famfrpálového zápasu zbýval jediný den. Nezbylo mu nic jiného než doufat, že to nějak dopadne. Ráno před zápasem Harry zjistil, že zaspal, rychle se obléknul a vyrazil tryskem na hřiště. Tribuny už se plnily, když celý udýchaný vpadnul do šatny, nezmohl se na nic, ani na to, aby Ronovi pořádně vynadal, že ho nevzbudil. Ron seděl na lavičce vede něj a hleděl do prázdna, byl bledý jako čerstvě obílená zeď, jeho sebevědomí se nacházelo na bodu nula. Harry dal povel k tomu, aby se seřadily. Potom, se otevřela vrata a celý jeho tým v pochodoval na stadion. Zmijozelští už tam na ně čekali, letošní tým byl jiný než ty předchozí, žádní hromotluci spíš pomenší chlapci, žádná dívka. Ale z obličejů se jim nevytratil zlomyslný úšklebek, což nevěstilo nic dobrého. „Kapitáni podejte si ruce,“ zavelela Madam Hoochová, „očekávám od vás čistou hru a to ode všech.“ Nakopla bednu s míči a vypustila potlouky a za nimi se třepetala Zlatonka. Vyhodila Camrál a hra začala. „VÍÍTÁM VÁS NA DALŠÍM ZÁPASE FAMFRPÁLOVÉ LIGY V BRADAVICÍCH, DNES SI TO ROZDÁ ÚŽASNÝ NAPROSTO NEPŘEKONATELNÝ NEBELVÍR PROTI ABSOLUTNĚ PŘÍŠ.............................“ „CREEEVY, jestli nebudete komentovat tak, jak se sluší a patří seberu vám komentátorský post a dostanete školní trest a to nepřeháním.“ „Promiňte paní profesorko,“ omlouval se Colin. „Takže jak sem říkal dneska si to rozdají dva rovnocenné týmy, Zmijozel a Nebelvír. Šance jsou naprosto vyvážené takže se určitě máme na co těšit. Camrál má Booothy ze zmijozelu, přihrává Grindnovi, ale tomu ho nádherně vyrazil Peaks, Spaperová chytá, přihrávka na Ginny, ta se perfektní kličkou vyhýbá Potlouku a přihrává zpátky Spaperové, ale ta z nějakého důvod pouští, míč má Zmijozel a dává GOOOL!!“ Hříštěm se neslo zaúpění na straně nebelvírkých. Harry zatím kroužil nad hřištěm a pátral po Zlatonce. Už ji vidí, třepotala se u Ginnina kotníku. Harry rychle vyrazil za ní. Zlatonka se prosmekla kolem Ginnina kotníku a letěla směrem k Zmijozelským brankovým tyčím. To bylo výhodnější pro Zmijozelského chytače, ten ji také uviděl a jako blesk se za ní řítil. Harry se přikrčil ke koštěti a snažil se být u Zlatonky první. Několik vteřin se mu zdálo, že to musí vyjít, ale druhý chytač byl také velmi rychlý a navíc měl velmi dobré koště. Zlatonka změnila směr a bohudík pro Harryho příhodným směrem, tedy někam kde ji nemohli chytnout ani jeden. Zmijozel mezitím střelil dalších osm gólů, nebelvír stále bez branky. Colin Creevy už ani pořádně nekomentoval jen sklesle hlásil bodové skóre. Harry se znova vznesl nad hřiště a pak ji uviděl, byla přesně pod ním, koutkem oka mrknul co dělá zmijozelský chytač, ten kroužil kolem nebelvírských brankových tyčí. Harry tušil, že má jedinou šanci, zpozoroval profesora Stubyho jak celý v zeleném poskakuje, k velké nechuti profesorky McGonagallové, s obrovským zmijozelským praporem. Musel se rozhodnout, rozlétl se střemhlav dolů, zmijozeský chytač zpozoroval co dělá a vrhnul se za ním, byl v těsném závěsu, už natahoval svou ruku po vzpouzejícím se míčku, ale Harry měl všechno pevně pod kontrolou sevřel prsty kolem Zlatonky, vyrovnal pád. Stadion vybuchl nebelvírští jásali, ale pak stadion najednou utichl a zazněl vítězný hluk na opačné straně. Harry se podíval na tabuli skóre bylo 160:150 pro Zmijozel. Zmijozelu se povedlo dát ještě 7 gólů, když Harry nedával pozor, ale to neměnilo nic na věci, že Nebelvír prohrál. Společenská místnost připomínala hrobku, nikdy se neozval ani hlásek všichni se jenom smutně dívali na Harryho. Ron, ten se vypařil hned po utkání. Harry se velmi brzy odebral do postele, nemohl vydržet smutné pohledy jeho spolužáků. Jako by on mohl za to, že prohráli, jako by on mohl za to, že Ron není poslední dobou ve formě. Vlezl si do pyžama a šel si lehnout, usnul okamžitě měl za sebou velmi rušný a velmi namáhavý den. Jakmile usnul ocitnul se znova v chodbě, která vedla do té místnosti. Pospíchal za někým, nepoznával ho, ten člověk utíkal chodbou k portrétu, zatáhnul za klepadlo, pohladil obraz a vešel. Harry udělal totéž, ta osoba stála u zdi těsně vedle portrétu Zmijozela a něco si prohlížela, Harry ale neviděl co to je. Náhle se postava otočila byl to Draco Malfoy: „Je čas Pottere, abys za všechno zaplatil.“ „NEEE....................“ Harry se probudil, celé tělo měl jako v křeči, byl zbrocený potem. „Co, co se děje, kdo to tady křičel??“ vystrčil hlavu rozespalý Dean. Seamus a Neville už byli také vzhůru. Teď se vyděšeně dívali na něj. Harry nutně potřeboval na vzduch, bylo mu hrozné horko. Sešel dolů do společenské místnosti, bylo už velmi pozdě takže tam nebylo živé duše. Harry musel otevřít okno, aby se pořádně nadýchal. Když už chtěl okno zavřít, znovu se objevil ten záblesk světla. Harry uviděl, že vychází jakoby ze severní a také nejvyšší věže celého hradu. Jakoby odpovědí byl záblesk zeleného světla, a pak nic, jenom tma. Harry ještě notnou chvíli čekal u okna, ale nic se nestalo. Harry se umínil, že tomuhle musí přijít na kloub, vběhnul do ložnice, vytáhnul z kufru neviditelný plášť a vydal se ven. Buclatá dáma nebyla vůbec nadšená, že ji budí, ale protože nikoho neviděla odklopila se jen kousek jakoby čekala, že někdo projde, ale když nikdo nešel tak se zase zavřela. Harry stihnul proklouznout ven. Šel přímo k severní věži. Nikoho cestou nepotkal, což bylo pro něj velké štěstí, protože si vůbec nebyl jistý, jestli umí kočky prohlédnout neviditelné pláště. V severní věži nebylo ani stopy po ničem, co by vydávalo světlo, žádná svítilna nic. Harry se musel chtě nechtě vrátit do nebelvírské věže. Vydal se na zpáteční cestu, sešel dolů točitým schodištěm. Byl už v polovině schodů, když něco upoutalo jeho pozornost. Harry uslyšel zběžné kroky, přikrčil se ke stěně. Kroky jakoby jednu chvíli byli přímo u něj, ale pak se otočili a odešli. Harrymu bylo divné, kdo by tady co pohledával takhle pozdě večer, na školníkovi upajdané kroky to nevypadalo. Opatrně se rozhlédnul po chodbě, na jejím konci zahlédl lem hábitu nějakého člověka. Harry poznal, že je v té chodbě jako byla ve snu. Osoba mu zmizela z očí. Harry stál bezradně uprostřed chodby. Potom si vzpomněl na sen, takže ta osoba je pravděpodobně za obrazem, Harry bleskurychle zatáhl za klepadlo a vešel do obrazu. Tentokrát nebyla místnost tmavá, právě naopak byla osvětlená jednak světlem z nějaké hůlky, ale také ohněm z krbu. U krbu někdo klečel a díval se do jeho plamenů. Harry zajel rukou do hábitu a vytáhnu hůlku: „POUTA NA TEBE!!“ Odněkud vyšlehly neviditelné provazy a spoutaly postavu. Postava se začala zmítat a snažila se přetrhnout neviditelné provazy. Kápě na její hlavě jí dokonale schovávala obličej. Harry popošel, aby si ho mohl pořádně prohlédnout, tušil, že právě chytil toho, kdo vydává ty světla. Už dávno pochopil, že tohle nejsou jenom obyčejná světla, že se jedná a nějaké znamení nebo snad pokyn. Harry si myslel, že Snape nebo Malfoy potřebují mít tady ve škole své špehy, takže to odhadoval na Pansy Pankinsonovou nebo Crabbeho nebo Goyla. Jedním rozhodným pohybem ztrhnul postavě z hlavy kápi. S poníženým výrazem v očích se na něj dívala Nicoll Spaperová s výrazem ve kterém se mísila hrůza a vztek. Harry nebyl schopen slov, tohle nedokázal pochopit, jak by se ona mohla dát na cestu zla, jedině, že by chtěli, aby se k němu dostala blízko nebo aby se dostala blízko k Hermioně nebo Ginny. Harry k ní náhle pocítil vlnu odporu takovou jakou snad necítil ani k samotnému Voldemortovi. Harry byl naprosto zmatený, vždyť jí věřil. Tohle přece jenom nemůže být pravda!