Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nejtemnější temnota....................... Harry musel Ronovi a Hermioně všechno vyložit do nejposlednějších detailů hned, jakmile byli ve společenské místnosti sami. „Takže, to potom znamená, že ten viteál byl zničen, ale zaplatili za to dva lidé??“ zeptala se ho Hermiona, když skončil. „Ano Hermiono, přesně tak, jak říkáš“ potvrdil jí teorii Harry. Harry jim pověděl všechno, mimo to, že se mu ta žena na obrázku zdála povědomá. Teď je všechny čekala spousta práce. Viteál byl sice zničen, ale někde na ně čekali ještě tři další. Netušil kde je má hledat, netušil kde by mohli být. Připadal si ztracený. Hermiona si všimla, že Harry ztichnul: „No, tak Harry. Já vím, že to je pro tebe těžké, ale pamatuj už zbývají jenom tři. A pak už ti nic nebrání, abys ho porazil.“ Harry zvednul hlavu: „Ty to říkáš jako bychom věděli, kde je máme hledat. Hermiono my nevíme nic, nemáme ani potuchy o tom, kde by mohli být ukryté. A navíc, ani nevíme, jak vypadá ten poslední viteál. Může to být cokoli, co měla nebo má pro Voldemorta cenu. Já nevím může to být jeho oblíbené autíčko nebo to taky může být já nevím, třeba foukací harmonika. Hermiono, takových věcí se najde všude.“ Hermiona se na něj podívala zpytavým pohledem: „Já ti netvrdím, že víme kde je máme hledat, ale taky snad víme, že ta věc musela mít pro něj zvláštní cenu, ne? A navíc si říkal, že by to mělo být něco ze zakladatelů školy. Brumbál říkal, že z Nebelvíra zbyl jenom meč a ten je bezpečně ukrytý v ředitelně, tak to musí být něco z Roweeny z Havraspáru. A myslím si Harry, že takovýhle věcí moc nebude.“ „No jo, ale taky nebude jednoduché se k tomu dostat. Určitě se o tom nebude psát na titulní straně, že zmizelo něco cenného o to se už postaral.“ konečně se vložil do debaty i Ron, který doposud jenom klopil oči. Hermiona viditelně čekala, že se jí zastane, teď jenom zavrtěla hlavou a chtěla se vrátit znovu k poučování Harryho, Harry toho měl dost. Zvednul se z křesla a vyrazil směrem k portrétu. „Kam to jdeš???“ volala za ním Hermiona. „Já, jdu naproti Ginny,“ odvětil jí Harry. „Ale Ginny přece pomáhá Hagridovy, společně s Nicoll, připravovat zvířata na hodiny. Říkala to včera a taky říkala, že se nevrátí dřív jak na večeři,“ nedala se odbýt Hermiona. Harry ji už neposlouchal a prošel portrétem. Nevěděl kam jde, ale potřeboval být chviličku sám. Copak to Hermiona nechápe? Tohle je předem prohraná bitva, tohle nemá šanci zvládnout. Jak by mohl jen tak najít viteály, nespadnou přece mu z nebe. Proč to jenom nedokáže chápat?? dumal Harry. Najednou narazil do něčeho tvrdého. Brýle mu spadly z očí takže viděl rozmazaně, ale i přes to viděl, že se ta věc hýbe. Rychle si nasadil brýle. Uviděl něco jako koně s lidským trupem, kentaura. Byl to kentaur Firence. „Copak tady pohledáváš Harry?“ zeptal se ho Firence. Měřil si ho pronikavým pohledem. „Nic, já jen tak přemýšlím, jestli to co dělám má smysl?“ svěřil se mu Harry. „Je to ta věc dobrá? Nepřinese smutek ani bolest??“ Firence si ho měřil ještě zpytavějším pohledem něž před chvílí. Teď se Harry musel zamyslet, jistě byla to dobrá věc, ale přinesla by smutek, možná i bolest, ale zase by s sebou přinesla vlnu radost a štěstí. „Ne, pane smutek ani bolest by to nepřineslo!!“ „Tak to jistě smysl má chlapče. Každá věc, která přináší dobro, určitě stojí za to, abychom na ní tvrdě pracovali.“ kentaur se podíval z okna a zahleděl se na krvavou oblohu, zbarvenou od slunce. „Ale, co když ta věc je nesmírně obtížná a já s ní mám.... mám z ní............. strach“ koktal Harry. Kentaur k němu otočil hlavu: „Ano, velké věci bývají velmi těžké. Není jednoduché je splnit, ale potom pocit z toho, že si vykonal něco dobrého je dostatečnou odměnou. A jestli máš strach, to jenom dokazuje, že tu věc chceš dokončit, že je pro tebe důležitá, konáš ji srdcem.“ Harry se musel důkladně zamyslet nad tím co mu právě řekl: „Vám se to říká, vy jste se nikdy nemusel bát, nikdy jste neměl strach před něčím co vás hned zabije. Nikde jste se nemusel bát o ty, které máte rád.“ začal se Harry rozčilovat. Kentaur se mu podíval do očí, jako by v nich chtěl číst: „A jak to můžeš vědět?? I já jsem se bál a vlastně se bojím do teď. V Tajemném lese je jedno místo, kam se nikdo neodváží, ani Hagrid tam nikdy nechodí. I on se bojí stvůry, která tam žije. Ten netvor tě zabije hned jakmile mu k tomu dáš příležitost, neptá se proč ani z jaké příčiny. On nic necítí, nemá cit. Má jenom potřebu zabíjet. Jednou jsem se ještě jako mladý zatoulal do těch míst, nevěděl jsem kde ta stvůra žije, v našem rodě se o ní nikdy nesmí mluvit. Přišel jsem tam a uviděl ji, měl jsem štěstí, že spala, kdyby byla vzhůru tak už před tebou nestojím. Ustupoval jsem, ale praskla pod mými kopyty jedna větev. Netvor se probudil a vyrazil proti mně. Byl jsem mladý a tak jsem stačil utéct, ale přesto se mu podařilo mně dohonit a poranit.“ Harry si ho začal pořádně prohlížet, nikde neviděl žádnou stopu po poranění. Najednou se Firence otočil a ukázal mu svoji zadní nohu. Harry si ji pozorně prohlédl. Těsně nad kolenem zahlédl dlouhou jizvu, která teď vypadala jako škrábnutí, ale předtím byla pěkně hluboká. Harry se vyzývavě podíval na kentaura, čekal, že zase bude vyprávět. Firence se na něj usmál a pokračoval: „Nevím proč mě tehdy ušetřila, zastavila se nade mnou a zařvala, byl to vítězný řev, někomu tím dávala znamení, že byl protivník poražen. Pak odešla a nechala mně tam. Z posledních sil, jsem se vrátil ke stádu, kde mně ošetřili, ale předtím jsem se musel zavázat přísahou, že nikdy nikomu nepovím, kde nestvůra žije ani co to je! Takže jestli se mně chceš zeptat jak vypadala, tak ti odpovím, že si to nepamatuji.“ I na tohle se chtěl Harry zeptat, ale byl zvědavý ještě na něco: „A byla tam ta nestvůra vždycky??“ Firence se viditelně zarazil. Jeho tvář byla ukryta ve stínu: „Ne, nebyla. Kdysi se tam objevila z ničeho nic. Nikdo se nikdy nedozvěděl, jak a proč sem přišla. I kvůli ní je Temný les tak nebezpečný.“ Harry se podíval z okna na temnou siluetu lesa. Slunce už dávno zapadlo a tak se les zdál tmavší a tajemnější. „Už je velmi pozdě, musím si jít odpočinout! Zbohem Harry Pottere!!“ rozloučil se Firence a odcházel: „Pamatuj Harry, dělej to, co ti radí srdce.“ Firence zašel za roh. Harry se pořád díval z okna: „Měl bych věřit svému srdci, ale to se lehko řekne. Ale vlastně proč ne?? Vždyť podle věštby měl buď Voldemorta zabít nebo být sám obětí, takže může zemřít i tak i tak, takže se musí pokusit zvítězit. On jediný teď může zastavit Pána zla. A když je někdo jediný kdo to může udělat, tak musí. Do nebelvírské věže se vrátil s mnohem lepší náladou. Jakmile vešel do společenské místnosti, zaplavila ho lavina rudých vlasů. Ginny ho objímala, jako by se neviděli stovky let. Sedli si spolu do křesel hned vedle krbu. Harry chytil Ginny za ruku a vyprávěl jí jak potkal Firence. Pasáž o stvůře pochopitelně vynechal. Ginny se na něj obdivně dívala. Pak se ale odvrátila a dívala se do krbu, v jejích očích se zrcadlily plameny. Harry nechápal, že se do ní nezamiloval hned jak ji poprvé uviděl. Teď by vedle ní Cho vypadala jako strašák do zelí. Vlastně si nevzpomínal, že by Cho v Bradavicích letos vůbec viděl, nejspíš si ji rodiče nechali doma, pomyslel si škodolibě. Notnou chvíli jen mlčky seděli a dívali se jeden na druhého, pak se Ginny zvedla z křesla: „No, nic. Jsem strašně unavená. Jdu si lehnout. Hagrid nám dal s Nicoll pořádně zabrat. On by tuhle práci zvládl asi za pět minut, ale my jsme ji dělali tři hodiny.“ Ginny políbila Harryho na tvář a chystala se k odchodu „A kde je vlastně vůbec Nicoll?“ napadlo Harryho. „Asi v koupelně nebo v umývárně. Harry představ si, ona se kamarádí s Uršulou. Uršula si s ní rozumí. Nicoll tam za ní chodí pomalu denně a poslouchá to její vyprávění o nějakém chlapci, do kterého se Uršula zamilovala a on do ní. Prý ona jediná mu rozuměla.“ Harry dobře věděl o kom to Uršula mluví. Ale pochyboval o tom, že by se Draco Malfoy zamiloval do ní. Harry vůbec pochyboval o tom, že Draco dokáže mít rád. „A ona nechodí s tebou a s Hermionou??“ vyptával se jí Harry, sám ani nevěděl proč ho přemohla taková zvědavost. „Ne, nechodí, nevím proč. Nikdy s námi nechodí ani do umývárny ani do koupelny vždycky si něco najde jako výmluvu. Dobrou Arry!!“ napodobila Fleur tak mistrně že se Harry musel otočit jestli tam někde opravdu nestojí. Pro Ginny to byl dobrý způsob k obveselení, Harry slyšel její zvonivý smích do té doby než za ní zapadly dveře dívčích ložnic. Harry byl po dlouhém dni také unavený, ale nemohl ještě spát musel počkat na Rona s Hermionou. Aby si zkrátil dlouhou chvíli tak znova probíral taktiku famfrpálu. Jejich první zápas byl už pozítří a vzrušení mezi hráči stoupalo. Po škole se proslýchalo, že všechny koleje mají neobyčejně dobrá mužstva, takže se všichni mohou těšit na velmi zajímavé zápasy. Harrymu padala víčka, snažil se tomu všemožně bránit, ale nakonec ho přemohla dřímota. Probudil ho tichý hovor. Harry poznal Ronův hlas, chtěl na ně zavolat. Když ale zjistil o čem mluví přikrčil se v křesle a poslouchal. „Víš Hermiono, měli bychom si asi promluvit!“ šeptal nezvykle vážně Ron. „A o čem chceš mluvit?? Tak jo, mluv!“ Hermionin stín se otočil na Ronův. „No, ehm, víš já no, chtěl bych vědět. Teda chtěl bych se tě zeptat.“ koktal Ron, Harrymu se chtělo smát, takhle Ron nekoktal ani když, zmijozelští zpívali Weasley je náš král. „Ronalde, já nejsem věstec. Buď mi to řekni nebo si jdu lehnout!“ zavrčela na něj. A vykročila směrem k dívčím ložnicím. „Chtěl bych ti říct, že tě mám rád.“ vymáčkl ze sebe Ron, kdyby nebyla tma tak by bylo vidět, že je červený jako pivoňka. Tak tohle nikdo nečekal ani Harry ani Hermiona. Zastavila se s jednou nohou na schodišti a s druhou na podlaze. Otočila se nechápavě na Rona. Ron sklopil hlavu. „No je to pravda. Já mám rád,“ vykoktal, „TĚ“ dodal. Hermiona se k němu otočila zády: „Já tebe taky“ a vyšla po schodech do ložnice. Nechala tam Rona jen tak stát. Ron se za ní nejdřív nechápavě díval, pak potřásl rameny a sklesle se odloudal spát. Harry se znova posadil do křesla, tak tohle nečekal, čekal cokoli jenom tohle ne. Jeho dva nejlepší kamarádi spolu? Ne tak tohle nejde, tohle zcela nemožné. JAK by oni dva spolu mohli......... Ale vždyť ty taky chodíš s Ronovou sestrou zase se probral hlásek v hlavě. No, ale to je něco jiného. Já bych tak přišel o dva kamarády a...... odporoval sám sobě Harry. Není, Ron taky pomalu přišel o kamaráda a pak i o sestru není to jiné to si jen namlouváš. Harry se na chvilku přestal s hláskem hádat: Co když mluví pravdu?? Kolečka v Harryho hlavě se rychle otáčela. Harry přemýšlel a přemýšlel až z toho usnul. Ale neměl klidné spaní, zdálo se mu, že je na Ronově svatbě s Hermionou a přitom tam vůbec neměl být a pak ho Hermiona chtěla poslat do Azkabanu, když ho tam přivezli čekal na něj Voldemort: „Vidíš já jsem ti Harry říkal, že neexistuje nic, jenom moc, kdybys mně býval poslechnul a přidal se ke mně tak bys teď nemusel zemřít!! AVADA KEDAVRA!!!!!!! NE............................
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář